Učitel je gay! Part III

15. září 2014 v 19:03 | IvušWetmoreSammet |  Slash FanFiction

Když za sebou William zavřel dveře, Tobi se zhroutil na zem a rozbrečel se. Když se nakonec uklidnil, nasedl do autobusu a vydal se k Owenovi domů. Před dveřmi jeho bytu se zhluboka nadechl a zazvonil. Když Owen otevřel dveře a uviděl Tobiho, zarazil se. "Tobi? ... Stalo se něco?" zeptal se se strachem v hlase, ale Tobi zavrtěl hlavou. Owen s úlevou přikývl. "Tak pojď dál." řekl a Tobi vešel do jeho bytu. Když za ním Owen zavřel dveře, Tobi okamžitě spustil: "Už vím, o co mu jde ... A je to ... On je vážně hodně mazaný." "William?" zeptal se nejistě Owen a Tobi přikývl. Owen odvedl Tobiho do obýváku a oba dva se posadili. "Pokračuj." vybídl Tobiho Owen. "On ... On chce, abych se do něj zamiloval ... A on mi pak mohl zlomit srdce. Protože ví, že zlomené srdce bolí víc než jakýkoliv jiný duševní nebo fyzický útok ... Myslí si, že jste mi zlomil srdce, když jste mě odmítl. A myslí si, že když mám teď zlomené srdce od Vás, má velkou šanci, že se zamiluju do něj, když o mě projeví zájem ... A tím mě vlastně prakticky nijak nezákonně neublíží, ale ve skutečnosti mě ublíží tím nejhorším způsobem." Owen zalapal po dechu. "Cože?!" Tobi trochu pyšně přikývl, že na to přišel, a Owen zůstal stát s otevřenou pusou. "Jsi si jistý?" vydechl nakonec a Tobi přikývl. "Jak jsi na to proboha přišel?" Tobi se lehce usmál a řekl: "Snad si nemyslíte, že by mě opravdu miloval." "Samozřejmě, že ne." zavrtěl Owen okamžitě hlavou. "Já jsem myslel jak jsi přišel na to, že chce, aby ses do něj zamiloval." "Řekl mi, že mu šlo vždycky jen o mě ... A že když jste tu teď Vy, vidí ve Vás konkurenci ... A řekl mi Tobi." řekl tiše Tobi, ale své jméno zdůraznil co nejvíc to šlo. Owen chvíli jen zaraženě seděl a pak zkusil: "Ale to přece neznamená ..." "Taky mi řekl, že mě ... miluje ..." přerušil ho Tobi a při vyslovení posledního slova se mu znovu zatočila hlava a naskočila mu husí kůže. Owen zalapal po dechu. "Jo, a taky mě políbil." řekl pak jakoby mimochodem a podíval se na Owena. Ten na něj šokovaně vytřeštil oči a vypálil: "Cože?! ... C-Cože ti ...? Co?!" Tobi se znovu lehce usmál a řekl: "Je fakt šíleně mazaný. Někdy se mě ani nechce věřit, že to vymyslel sám." Owen na něj pořád jen šokovaně hleděl a tak si Tobi hlasitě povzdychl, zvážněl a zachmuřeně pokračoval: "Ale co mám dělat? Bojím se, že když nebudu hrát tak, jak on chce, dopadne to špatně." "Takže ..." zasýpal Owen, ale hlas ho zradil, a tak si odkašlal a zkusil to znova: "Takže tu vážně není žádná možnost, že bys ..." "Ne." přerušil ho okamžitě Tobi. "Absolutně ne. Nenávidím ho. Nenávidím ho víc než kohokoli na světě. Myslím, že je větší šance, že bych se zamiloval do holky než do Williama." řekl rozhodně Tobi, ale Owena tím úplně nepřesvědčil. "Ale mě jsi taky předtím ..." "Ale Vás jsem měl vždycky rád. Williama nikdy ..." přerušil ho znovu Tobi a tentokrát se na Owenově obličeji objevila nepatrná úleva. "Dobře ..." řekl tiše a pak se zamračeně zamyslel. Po chvíli pak opatrně začal: "Víš, Tobi ... Já vím, že to asi neuslyšíš moc rád, ale ... Podívej, máš pravdu. Taky se bojím, že pokud nebudeš hrát podle jeho pravidel, nedopadne to dobře ... Takže ..." Pak se na chvíli zarazil a povzdychl si. Tobi se na něj smutně podíval a pak přikývl, protože věděl, co mu chce Owen říct. "Hraj s ním tu jeho hru ... Buď akční ... Zapálený. Musíš hrát šíleně zamilovaného. Musíš ho zatlačit do kouta a přebrat vedení. Jen tak můžeš vyhrát." pokračoval Owen a Tobi smutně přikývl. "Neustále s ním udržuj kontakt, dej mu dojem, že ho pravdu miluješ ... Já vím, že to bude strašně těžké a nepříjemné, ale pokud je pravda, co říkáš, nevydrží to. Pokud tě chce zničit, bude se muset hodně obětovat, a William není člověk, který by to dokázal, to ti říkám rovnou." dokončil Owen, Tobi znovu přikývl a pak se na Owena lehce usmál. "Budeš mě pravidelně informovat ... O všem. Pokud se bude zdráhat, jsi na vítězné cestě ... Pokud ne ..." řekl Owen a hlasitě si povzdychl, protože si nedokázal představit, co by to znamenalo, kdyby se William opravdu nezdráhal. Tobi znovu přikývl a Owen se na něj usmál: "Spolu to zvládneme." Tobi mu úsměv oplatil a Owen dodal: "Jsem rád, že jsi za mnou přišel ... Vážně moc rád."

Když se další ráno Tobi probudil, měl nervozitou stáhlé břicho. Vstal z postele a když se postavil na nohy, rozklepaly se mu kolena. Přešel do koupelny, opřel se o umyvadlo a zhluboka vydechl. Podíval se na sebe do zrcadla, chvíli zhluboka dýchal a když se uklidnil, napřímil se. Po cestě do školy se snažil myslet na cokoliv jiného než na to, co ho ve škole čeká. Do šatny vešel s hlavou sklopenou a měl co dělat, abys se mu znovu nerozklepaly kolena. Zpocenýma rukama odemkl zámek a cítil, jak se mu zad zabodávají pohledy ostatních spolužáků. Když skříňku zavřel a roztřepanýma rukama ji zamkl, ucítil, že za ním někdo stojí. Už se chtěl otočit a co nejrychlejc odejít, ale v tu chvíli mu někdo položil ruky na boky a přistoupil k němu tak blízko, jak jen to šlo. Zavřel oči a snažil se nedat najevo, že nemá od panického záchvatu moc daleko. Ruky se z jeho boků přesunuly do pevného objetí a něčí hlava se mu zezadu položila na rameno. Tobi znovu pevně zavřel oči a přál si, aby to skončilo. Pak se zhluboka nadechl a zamumlal směrem k hlavě: "Jsou tu lidi." William se pousmál a zašeptal Tobimu do krku: "Snad ti to nevadí ..." Tobi si olízl rty a znovu zamumlal: "Já jsem myslel tebe." William se zasmál a zašeptal Tobimu tentokrát do ucha: "Coming out mám právě za sebou ... Než jsi přišel, všechno jsem jim řekl." "Aha." řekl Tobi a pomalu se zhluboka nadechl. William se znovu usmál, pustil Tobiho a chytl jej za ruku. Tobi se na něj trochu vyděšeně podíval, ale nakonec se překonal, usmál se na něj a oplatil mu stisk ruky. Ve třídě si sedli do Tobiho lavice a Tobi si začal vybalovat svoje věci. Snažil se ignorovat všechny pohledy, které se do něj zavrtávaly, včetně Williamova. Když už měl věci na stole, opřel se a zabodl pohled do země. William se k němu natočil a přisunul se k němu blíž. "Nechci na tebe tlačit, ale ..." začal a když se na něj Tobi podíval, široce se na něj usmál. Tobi se zhluboka nadechl a řekl: "Můžeme ... Můžeme to zkusit." William se celý rozzářil a pak Tobiho silně objal. Políbil ho na spánek a řekl: "Myslel jsem, že to s tebou bude těžší." Tobi se lehce usmál a zamumlal: "Možná jsme na tom byli oba stejně ... Možná jsme se oba radši nenáviděli než aby jsme si přiznali, že se máme rádi." William se na něj široce usmál a znovu ho objal ...

Po škole se William vydal rovnou k Tobimu domů. Tobimu to bylo velice nepříjemné, ale snažil se to na sobě nedat vůbec znát. Když přišli k Tobimu domů, Tobi se modlil, aby byla jeho máma doma. Bohužel ale našel jen prázdný dům. Znovu se mu udělalo špatně, nasucho polkl a neochotně odvedl Williama do svého pokoje. William okamžitě zamířil k Tobiho posteli a rozvalil se na ní. Okamžitě mu ale sklouzl zrak k Owenově fotce. "Ehm ... Pro začátek bysme se mohli zbavit fotek svých ex ... Nebo chlapů, co ti zlomili srdce ... Co ty na to?" navrhl a zazubil se. Tobi chtěl okamžitě odmítnout, ale pak si vzpomněl na Owenova slova a tak neochotně přikývl, nuceně se usmál a zasýpal: "Tak dobře." William se znovu zazubil a jedním tahem strhl Owenovu fotku ze zdi. Tobiho při tom zvuku zabolelo u srdce a radši stočil pohled jinam. Pak už jen slyšel zvuk krčícího se papíru a nakonec uslyšel Owenovu fotku dopadnout na dno koše. "Tak, a je to." zasmál se William a Tobi se na něj podíval. William se znovu rozvalil na Tobiho posteli a poklepal na volné místo vedle sebe. Tobi se znovu nuceně usmál a pomalu se přišoural k Williamovi. "Nestyď se tak, Tobi!" řekl s úsměvem William a v Tobim znovu hrklo, když uslyšel, že ho tak William znovu oslovil. Lehce se na Williama usmál a tiše řekl: "Tak to bude asi problém." William se zasmál a zeptal se: "Proč, prosímtě?" "Protože ... Ehm ... No ... Když někoho miluju, tak se před ním strašně stydím." vykoktal Tobi a doufal, že mu to William uvěří. Ten se začal smát, stáhl Tobiho za předloktí k sobě a pevně jej objal. "Tak na tom zapracujeme." zašeptal mu pak do vlasů a jemně ho pohladil po zádech. Tobi pevně sevřel oči a přál si, aby to nebyla pravda. William byl tak přesvědčivý, že se Tobi dokonce přistihl, že začíná pochybovat o své teorii a že ho William opravdu miluje. Okamžitě tu myšlenku ale zahnal a znovu se snažil si v hlavě přehrát rozhovor s Owenem. Na mysl mu vytanula věta, ve které ho vybízel, aby byl akční ... Pomalu zvedl hlavu z Williamovy hrudi a podíval se mu do očí. Chvíli se mu do nich ještě díval a v hlavě si dodával odvahu. Nakonec se k Williamovi pomalu přiblížil a jemně ho políbil na rty. William jej sevřel v náručí a začal ho vášnivě líbat. To Tobiho vyděsilo, ale nedal na sobě nic znát. Když ho pustil, Tobi se mu znovu podíval do očí a nuceně se na něj usmál. "Tak vidíš, že to jde." řekl William a úsměv mu oplatil. Tobi se znovu položil zpátky na Williamovu hruď a měl co dělat, aby nezpanikařil. William mu zabořil obličej do vlasů a začal ho jemně hladit po zádech. Chvíli tak spolu leželi, když se v přízemí zabouchly vstupní dveře. Tobi se vymrštil z postele a s úlevou v hlase řekl: "Mamka je doma!" William se ale narozdíl od jeho očekávání rozzářil, vstal z postele a řekl: "Super! Sice je to možná trochu brzo seznamovat mě s tvou matkou, když spolu chodíme sotva pár hodin, ale podle mě ji to určitě potěší." Tahle věta ale Tobimu vyrazila dech. Nic takového vůbec nečekal. Pozdějc si nadával, že ho to mělo napadnout, ale v té chvíli to pro něj bylo jako velmi nabroušená kudla do prsou. Chvíli jen bez dechu stál a snažil se zahnat další panický záchvat. Když ho rozdýchal, široce se na Williama usmál a vyhrkl: "Jasně, určitě potěší!" Potom se otočil ke dveřím a ulevil si křečovitou grimasou v obličeji. Doufal, že na něm William nic nepoznal, ale moc tomu nevěřil. Když sešli do přízemí, Tobiho máma zrovna vybalovala nákup z tašek. "Ehm, mami?" začal pomalu Tobi. Jeho máma se na něj s úsměvem otočila a když ve dveřích uviděla Williama, překvapeně se zeptala: "Ale, můj Bože, Tobi, ty máš návštěvu?" Tobi přikývl a William se vtáhl do kuchyně, natáhl ruku k Tobiho mámě a představil se. "William Wharton, Tobiho nový přítel, těší mě." Tobiho máma na něj zůstala hledět s otevřenou pusou. "Přítel?" vykoktala nakonec a překvapeně se podívala na Tobiho. "Jo ... Ehm ... Přítel ... Je ... Ze školy ... Spolužák ... Právě prošel coming outem." Dodal nervózně Tobi a proklínal Williama, že se vůbec narodil. "Oh můj Bože, to je úchvatné!" Spráskla radostí ruce Tobiho máma a šťastně Tobiho objala. Potom k nim přitáhla i Williama a objala je oba dva. Když je pustila, řekla s upřímnou radostí v hlase: "Já jsem věděla, že si někoho najdeš, zlato ... Stačilo se jen tak nezaměřovat na pana Wilsona." V Tobim znovu hrklo a rychle šlehl pohledem po Williamovi, který rychle odvrátil obličej a snažil se nevyprsknout smíchem. "No jo no." řekl Tobi, chytl Williama za loket a dodal: "My půjdeme nahoru, dobře?" "Ale jistě!" řekla šťastně jeho máma a s úsměvem je pozorovala, jak odchází z kuchyně. Když se vrátili k Tobimu do pokoje, William se posadil k Tobiho stolu, položil si ruce za hlavu a začal se smát. "To bylo skvělé, máš fakt úžasnou matku!" Tobi se naštvaně podíval na místo, kde bývala Owenova fotka a pak ho něco napadlo. S úsměvem se otočil na Williama a začal: "Jo, moje máma je super ... A co vaši? ... Kdy jim to řekneme?" Williamovi se pomalu vytratil úsměv z obličeje a Tobi se v duchu vítězoslavně usmál. "No ... Víš ... Naši to ještě neví ... Já ... Chtěl bych jim to říct, až to mezi náma bude vážné, nevadí?" řekl, ale nevypadal, že by byl nějak vyvedený z míry. To Tobiho zase naštvalo, ale nasadil falešný úsměv a řekl: "Jasně, v pohodě." William se na něj taky usmál, přejel s židlí k němu, chytl ho za ruce, položil si hlavu na jeho hruď a řekl: "Děkuju, Tobi." V Tobim zase hrklo, když uslyšel své jméno, ale zamaskoval to tím, že jednou rukou Williama objal a druhou mu zajel do vlasů. Po chvíli se William postavil, chytl Tobiho za ruku a odtáhl ho k posteli. Lehl si na ni, položil si Tobiho na prsa a začal ho hladit po vlasech. "Máš fakt velké pochopení." řekl William a políbil Tobiho na vrch hlavy. Znovu ho začal hladit po vlasech a opřel si své čelo o Tobiho. "Jasně, tak by to mělo ve vztahu být." řekl tiše Tobi a William se usmál. "Jo, to by mělo." zašeptal William políbil ho.

William od Tobiho odešel až večer. Když byl konečně pryč, Tobi se s úlevou svalil na postel a zamumlal: "Díky Bohu! ... Ježiši, díky Bohu!" Chvíli ležel s rukama na obličeji, pak se postavil, upravil peřiny a vydal se za mámou dolů. Když vešel do kuchyně, máma se na něj šťastně podívala a radostně ho objala. "Je úžasný ... Krásný ... Proč jsi mi to neřekl, Tobi?" zeptala se ho a škádlivě se na něj podívala. "Víš, ono je to docela čerstvé ... My ... My jsme se dali dohromady teprve dneska ... Já vím, že je bylo seznamování moc brzo, ale ... Když už jsi přišla, tak nemělo cenu něco skrývat." řekl Tobi co nejvíc nadšeně, aby jeho máma nic nepoznala. "Ale, proboha, Tobi, proč by mělo být brzo? Jsem šťastná, že jsem ho poznala! ... Víš, já jen ... Ani jsi mi neřekl, že je tu i někdo jiný než pan Wilson ..." řekla s úsměvem máma a pohladila ho po vlasech. "Ehm ... No jo, no ... Já ... Já jsem to taky nevěděl." vykoktal Tobi a v duchu Williama proklínal. Tobiho máma se na něj překvapeně podívala a Tobi nervózně přešlápl. "Víš, on ... My jsme se moc nemuseli ... Ale teď, když se přiznal, jsme zjistili, že jsme se neměli rádi jen proto, že jsme k sobě něco cítili." řekl Tobi a byl na sebe hrdý, že dokázal tak 'hezky' zalhat. Podíval se mámě do očí a když v nich uviděl slzy dojetí, objal ji. "Jsem za tebe tak šťastná, Tobi!" pošeptala mu do vlasů a pevně jej sevřela v náručí. Když ho pustila, usmála se na něj a pohladila ho po vlasech. "Pozvi ho na víkend, Tobi ... Chci ho pořádně poznat." řekla s úsměvem, ale netušila, že svému synovi právě vrazila do zad tu nejostřejší kudlu na světě ...

Hned ráno zamířil Tobi k Owenovi do kabinetu. Zaklepal a bez vyzvání vrazil dovnitř. Owen se na něj překvapeně podíval, ale než stačil něco říct, Tobi vypálil: "Možná to byl dobrý nápad, ale na Williama to prostě neplatí! On to nevzdá! Jeho nenávist ke mě je silnější než cokoliv jiného, včetně jeho vlastní důstojnosti! To nejde, pane učiteli, já to prostě nedokážu ..." zlomil se mu hlas a on se v slzách sesypal na židli. Owen na něj jen šokovaně hleděl, ale když se Tobi zhroutil, okamžitě si k němu klekl, pohladil ho po zádech a vyhrkl: "Cože? Co-cože? Co se stalo?" "On ... On ..." vzlykal Tobi a Owen ho s bolestí v očích objal. Jemně ho začal hladit po zádech a druhou rukou si položil Tobiho hlavu na svou hruď. Hladil ho tak dlouho, dokud se Tobi neuklidnil. Pak mu utřel palcem slzy z tváří a opatrně začal: "Co se stalo?" Tobi sklopil pohled do země a tiše si povzdychl. Pak znovu zvedl hlavu a v očích se mu třpytily nové slzy. "Vetřel se ke mě domů, představil se mé máme jako můj ... přítel ... a ..." chtěl pokračovat Tobi, ale znovu se rozvzlykal. "Cože?" vydechl šokovaně Owen a znovu začal Tobiho hladit po zádech. "Ona byla strašně šťastná, že ..." zkusil to znovu Tobi, ale hlas ho zase zradil. "Bože." zašeptal Owen a silně Tobiho objal. "Pozvala ho na víkend." zavzlykal Tobi a Owen si ulevil: "Ale do hajzlu!" Stiskl Tobiho v objetí ještě víc, znovu ho začal hladit po zádech a sám sobě si vyčítal, že Tobimu vůbec něco radil. "On se vůbec ničemu nebrání ... Občas ... Občas mám pocit, že to vůbec nehraje." zašeptal Tobi a Owen se na něj znovu šokovaně podíval. "Co-co tím myslíš?" Tobi sklopil pohled a zašeptal: "On ... Je 'akčnější' než já ... Já mám co dělat, abych se odporem neotočil nebo prostě neutekl, ale on na sobě nedá nic znát ... Tváří se vždycky tak nadšeně ..." "Nadšeně? ... Tobi ... A nenapadlo tě třeba, že ... Že to opravdu myslí ..." začal Owen, ale Tobi ho okamžitě přerušil: "Ne ... Nejsem blázen ... To je prostě nemožné ... On není gay tak jako já nejsem hetero ..." "Tobi ... Neříkám, že Williama dobře znám, ale můžu říct, že ho znám ... A vím, že William není člověk, který by se dokázal takto obětovat ... Obětuje hodně, když mu o něco jde, to ano, ale tohle je prostě moc už i na něj ... Jeho důstojnost je pro něj důležitější než jeho život, Tobi, a ty to víš ... Možná, že tě fakt miluje, Tobi ..." Tobi se na Owena podíval s nenávistí v očích a procedil skrz zuby: "Nemiluje! Toto je jeho mistrovský kousek, všechno to jen hraje!" "Tobi ..." "Vy si vážně myslíte, že to nehraje? ... Že mě opravdu miluje?" "Já ... Já nevím, Tobi." řekl tiše a nešťastně Owen. "Já nevím, co si o tom mám myslet ... Promiň, že jsem ti tak špatně poradil." Tobi zavrtěl hlavou se smutným úsměvem. "To nebyla špatná rada ... Právě naopak ... Bylo to geniální ... Ale na Williama to prostě neplatí." Owen si povzdychl a znovu Tobiho silně objal. Políbil ho na vrch hlavy a tiše řekl: "Nějak to vymyslíme, Tobi ... My ho porazíme!"

Když vešel Tobi do třídy, okamžitě uviděl sedět Williama ve své lavici. Nenápadně se ohlédl a obrovsky se mu ulevilo, když uviděl, že Owen jde hned za ním. Vydal se ke své lavici a když ho William uviděl, radostně vstal a skoro zakřičel přes celou třídu: "Lásko! Konečně jsi tady." V tu chvíli zrovna vešel Owen, šokovaně se zastavil a podíval se ohromeně na Williama. Tobi se na Williama usmál a oba se objali. William si ho k sobě přitiskl tak silně, jak jen mohl a vášnivě ho políbil. Owen na ně zůstal hledět s otevřenou pusou. Netušil, že je William až tak nadšený ... Když Tobi říkal, že se tváří nadšeně a je daleko akčnější než on, myslel si, že Tobi možná trošku přehání ... Teď mu už ale bylo jasné, že tohle William prostě hrát nemůže ... A pokud ano, je to ten nejlepší herec na světě a zasloužil by si minimálně deset Oscarů ...

"Tobi?" začal William sladce a v Tobim zase škublo. Zamaskoval to ale tím, že se na Williama rychle otočil a usmál se nejlíp, jak to šlo. "Víš, napadlo mě ... Co děláš o víkendu?" V Tobim znovu hrklo, když si uvědomil, že ho musí pozvat na víkend. "No ... Hmm ... Ehm ... Moje mamka chce, abys ... Abys přišel k nám. Chce tě líp poznat." vykoktal trošku nervózně Tobi a aby nervozitu zamaskoval, znovu se na Williama usmál. William se rozzářil a nadšeně řekl: "Skvělé! To je úžasné! Už se nemůžu dočkat! Poděkuj mamce za mě!" Tobi se znovu usmál a William ho lehce políbil na tvář. Pak Tobimu pomalu spustil ruku na stehno, skousl si ret a vzrušeně navrhl: "Mám koupit kondomy?" V Tobim znovu hrklo a okamžitě bez přemýšlení vyhrkl: "Ne!" Pak se ale rychle zarazil, změnil tón a začal znovu: "Ehm ... Ne, promiň, tak jsem to nemyslel, víš ... já ... Jsme spolu teprve dva dny a já ... Já si nejsem jistý, jestli jsem připravený, víš ..." Podíval se Williamovi do očí a čekal, že v nich uvidí vztek, protože mu bylo jasné, že se právě prozradil a prohrál. William se na něj ale naopak soucitně usmál a řekl: "Chápu ... Ale ... Já je stejně koupím ... Sám uvidíš, že to půjde samo od sebe a ani nebudeš mít čas přemýšlet o tom, jestli jsi nebo nejsi připravený." Mrkl na něj a jemně ho políbil.

"Já už to fakt nevydržím, pane učiteli!" vrazil Owenovi do kabinetu, tentokrát bez zaklepání, Tobi hned, jak zazvonilo na konec poslední hodiny. Owen se na Tobiho znovu překvapeně podíval, ale neřekl vůbec nic. Tobi se posadil na Owenovu židli a položil si hlavu do dlaní. "Já už prostě nemůžu." zašeptal. Owen k němu pomalu přešel, položil mu ruku na rameno a klekl si k němu. "Co ti zase udělal?" zeptal se opatrně, ale Tobi se na něj podíval, slzy se mu nahrnuly do očí a Tobi zaúpěl, jako by Owena vůbec neslyšel: "Musíte mi pomoct ... Prosím! Nemůžu s ním strávit víkend, nemůžu!" Owen mu přejel rukou z ramene na krk, druhou rukou ho pohladil po vlasech a znovu se uklidňujícím tónem zeptal: "Co se stalo?" Tobimu začal téct proud slz po tvářích. "On ... On se mnou chce ..." začal Tobi, ale nedokázal větu dokončit. Zhroutil se Owenovi do náruče a propukl v hysterický pláč. Owen jej sevřel do náruče a smutně ho hladil po vlasech. "Prosím, prosím, prosím, musíte mi pomoct!" mumlal Tobi mezi vzlyky a Owen si musel skousnout ret, aby se taky nerozbrečel. Bylo mu Tobiho strašně líto. Zabořil si obličej Tobimu do vlasů a zašeptal: "Pomůžu ti, Tobi Pomůžu ti ... Ale musíš mi říct, co po tobě chce, Tobi." Owen to sice už tušil, ale potřeboval to slyšet od Tobiho. Tobi se k Owenovi přitiskl ještě víc a opřel si čelo o Owenovu klíční kost. "Chce se se mnou vyspat." zamumlal Owenovi do trička a přilepil se k Owenovi jak nejvíc to šlo. "Ah, Bože ..." vydechl Owen a začal Tobiho znovu hladit po vlasech. "Pomůžu ti, Tobi ... V další hodině angličtiny ti připomenu, že jsme se domlouvali na přídavné hodiny angličtiny na pátek večer a přes celý víkend, dobře? ... Půjdeš ke mě a strávíš víkend se mnou, jo?" řekl tiše Owen a nepřestával Tobiho hladit. Tobi horlivě přikývl a s uslzenýma očima se na Owena široce usmál. "Dobře ... Děkuju moc, pane učiteli!" řekl a znovu si položil hlavu na Owenovu hruď. Owen mu přejel rukou na záda, párkrát ho ještě pohladil a pak řekl: "Zavezu tě domů. Myslím, že jsi toho měl už dneska dost." Tobi se na něj lehce usmál a Owen mu utřel slzy. "Děkuju, pane učiteli!" zopakoval vděčně Tobi.

Když Tobiho máma dorazila domů, Tobi za ní přišel do kuchyně a nasadil smutný výraz. "Stalo se něco, Tobi?" zeptala se s obavama máma a Tobi smutně přikývl: "Willi-Hmm-Ehm-Will na víkend nepřijde ... Má něco s rodinou ... A navíc mám mít s panem Wilsonem přídavné hodiny angličtiny ... Víš, jak jsem ti říkal, že jsem ze třídy v angličtině nejlepší ... Pan Wilson tvrdí, že mě třída strašně zdržuje a že bude daleko lepší, když si spolu uděláme vlastní učební plán a uděláme z angličtiny můj hlavní předmět. Tobiho máma se na něj smutně usmála a jen pokrčila rameny. "To nevadí, Tobi ... Já chápu, že ses těšil, ale tak nemůže vždycky všechno vyjít, že ne? Přijde k nám příště." řekla a povzbudivě se na něj usmála. "Já vím. Díky, mami." řekl Tobi a smutně se usmál. Ve skutečnosti se mu ale neuvěřitelně ulevilo ...

Když přišel Tobi další den do školy, William ho nadšeně přivítal jako předchozí den. Tobi se posadil na svou židli a chtěl si nachystat věci, ale William ho obkročil, posadil se mu na klín. Tobi se na něj vyděšeně podíval, pak se ale rychle vzpamatoval a okamžitě se na Williama usmál. William ho políbil a úsměv mu oplatil. Jemně ho objal a položil si hlavu na Tobiho rameno. Tobi se nenápadně rozhlédl po třídě a uviděl, že se k nim upírají všechny pohledy. Na většině tváří bylo vidět znechucení a to Tobiho povzbudilo. Pomalu přesunul své ruky z Williamových beder do jeho vlasů a začal mu je jemně čechrat. William se usmál a políbil Tobiho na krk. V té chvíli už se většina pohledů znechuceně obrátila. Tobi se usmál a políbil Williama na spánek. William zvedl hlavu, usmál se na Tobiho a jemně ho políbil. To už se jejich směrem neupíral ani jeden pohled. William políbil Tobiho na vrch hlavy a zašeptal mu do vlasů: "Miluju tě, Tobi." V Tobim zase škublo, ale už ne tolik jako předtím. Smutně si uvědomil, že už si na to začíná zvykat. Usmál se na Williama, zhluboka se nadechl, sklopil na chviličku hlavu a pevně zavřel oči, aby si dodal odvahy. Když znovu zvedl hlavu, podíval se Williamovi do očí a zašeptal: "Taky tě miluju, Wille." William ohromeně otevřel pusu a zůstal na Tobiho hledět. "Tobi ..." vydechl pak a široce se usmál. Tobi uviděl ve Williamových očích radost a dojetí. To ho zmátlo. Pomyslel si, že je William opravdu neuvěřitelně skvělý herec. "Oh, Bože, Tobi!" vydechl znovu nadšeně a ohromeně zároveň William, silně Tobiho objal a pak ho vášnivě políbil. "Nečekal jsem, že to přijde tak brzo. Věděl jsem to, ale že mi to řekneš ... Že mi to řekneš už teď, to jsem vážně nečekal!" řekl William a rozpačitě se usmál. "Je to úžasný pocit." dodal a pyšně se na Tobiho usmál. Tobi mu úsměv oplatil, pak se zákeřně usmál a zopakoval: "Miluju tě." William se zapýřil a zabořil hlavu Tobimu do hrudi. Tobi ho pohladil po vlasech a políbil ho na vrch hlavy. Zabořil si obličej do Williamových vlasů a znovu pevně zavřel oči. Už měl zase pocit, že to William vůbec nehraje ...

Když přišel čas angličtiny, Tobi trošku znervózněl ... Doufal, že všechno vyjde tak jak má. Owen přišel do třídy až se zvoněním. Šlehl pohledem po Tobim a lehce na něj kývl, aby mu naznačil, že na něj myslí. Přivítal se s třídou, zapsal do třídní knihy a znovu se postavil. Zadal klukům práci a pomalu se vydal k Tobiho lavici. Tobi si mezitím otevřel učebnici a předstíral, že přemýšlí nad cvičením. Byl příšerně nervózní, i když k tomu neměl žádný důvod. Owen přišel k Tobimu, dřepnul si do uličky vedle něj a řekl tak tiše, aby ho nikdo kromě Tobiho a Williama neslyšel. "Tobi, hlavně prosím nezapomeň na ty naše přídavné hodiny. Začneme už dneska večer. Budeme pokračovat v sobotu po obědě a v neděli celý den." William se na Owena s trhnutím otočil a v jeho obličeji se objevil vztek a rozhořčení. "Ale sakra ..." zašeptal Tobi a otočil se na Williama. William stočil pohled na Tobiho a vztek v jeho obličeji vystřídal smutek a zmatení. "Promiň, Wille, já ... Sakra, úplně jsem na to zapomněl!" řekl tiše Tobi co nejsmutnějc to šlo. William smutně zabodl pohled do učebnice a začal do ní naštvaně čmárat. Tobi se otočil na Owena, který jen šokovaně hleděl na Williama. Owen se na Tobiho podíval a vykoktal: "Ehm ... Omlouvám se, že ... Že jsem ti zkazil plány, Tobi ..." "Ne, já se omlouvám, úplně jsem na to zapomněl. Samozřejmě, že přijdu. Děkuju." skočil mu do řeči Tobi. Owen se na něj lehce usmál, vstal a vydal se k učitelskému stolu. Zhluboka vydechl a roztřepaně se posadil ke stolu. Teď už ho nikdo nedokázal přesvědčit o tom, že to William jen hraje ... Tobi to musel všechno špatně pochopit ... To, co William právě předvedl prostě nemohlo být nahrané ... To, co William právě předvedl, byla ukázková žárlivost ... Žárlivost z lásky ... Musela to být ...

Když zazvonilo na přestávku, William se naštvaně podíval na Tobiho a vypálil: "Zruš to!" Tobi se na něj překvapeně podíval a s klidem řekl: "Nemůžu ... Wille, promiň, fakt mě to mrzí, já ..." "Zruš to!" přerušil ho William a v jeho očích planul vztek, který v nich Tobi vídával, když na školu přišel Owen. "Nejde to, Wille ... Promiň." zašeptal Tobi a zabořil se do židličky co nejvíc to šlo. William vztekem sevřel rty a praštil rukou do lavice. Pak vstal a beze slova odešel ze třídy. Tobi úlevou zajel skoro celým tělem pod lavici a zhluboka vydechl. Tak naštvaného Williama už dlouho neviděl. Chtěl se s ním snad rozejít už tento víkend? Tobi mu už přece řekl, že ho miluje ... "Sakra!" zaklel tiše Tobi a položil si obličej do dlaní. 'Už mohlo být po všem ...' pomyslel si.

Když přišel Tobi domů, zamířil rovnou do koupelny, umyl si vlasy, oholil se a nakonec si šel vybrat, co si vezme na sebe. Když už byl kompletně upravený a zrovna se chystal odejít, srazil se s mámou ve dveřích. Když Tobiho uviděla, zůstala zírat s otevřenou pusou. "Ty někam jdeš?" zeptala se po chvíli a Tobi trochu rozpačitě přikývl. Máma se na něj ale šibalsky usmála řekla: "Za Willem?" Tobi nervózně přešlápl, olízl si rty a po chvíli s úsměvem přikývl. "Než odjede ..." řekl pak a snažil se vypadat normálně. Jeho máma se na něj široce usmála, pohladila ho po tváři a řekla: "Nemusíš se cítit provinile, Tobi! To je v pořádku ... Jen běž a užij si to!" Tobi se na ni usmál a odešel. Po cestě na autobus se proklínal, že si nepohnul ... Přede dveřmi Owenova bytu se zhluboka nadechl a zazvonil. Owen mu s úsměvem otevřel a pustil ho dovnitř. Posadili se v obýváku na sedačku a Owen Tobimu nabídl pár chlebíčků a sklenku vína. Chvíli si povídali a pak Owen pustil film. Když se dodívali, bylo už skoro devět hodin a tak se Tobi vydal zpátky domů.

V sobotu se Tobi probudil až v jedenáct hodin. Poobědval a znovu se vydal k Owenovi. Když přišel, Owen měl zase nachystané nějaké občerstvení a pod stolem stály dvě sedmičky vína. Tobi se nejdřív překvapeně podíval na sedmičky a pak na Owena. Ten se zasmál a řekl: "Neboj, nechci tě opít. Den je dlouhý a toho vína zase tolik není." Tobi se zazubil a lehce zčervenal. Posadili se na sedačku a pustili si film. Owen otevřel víno a nalél Tobimu skleničku ... V šest hodin Owen zjistil, že už s Tobim vypili obě sedmičky a tak donesl další. Tobi se na něj s úsměvem podíval, ale nic neřekl. Když už Owen pouštěl čtvrtý film, Tobi už měl v sobě přes litr vína a protože na to nebyl zvyklý, cítil se už hodně opile. Když se Owen posadil zpátky na sedačku, Tobi se k němu přisunul a položil mu hlavu na rameno. Owen po něm překvapeně šlehl pohledem, ale nic neřekl. Nechal Tobiho ležet na svém rameni ... Když film skončil, Owen se chtěl zvednout, aby vypnul televizi a pomalu vyprovodil Tobiho domů. Už bylo po deváté a Owen nechtěl dělat Tobimu problémy. Tobi ale na Owenově rameni usnul. Když to Owenovi došlo, usmál se, lehce pohladil Tobiho po vlasech a chvíli pozoroval jeho spící tvář. Nechtělo se mu ho budit ... Věděl, že by měl, ale stejně to neudělal. Pomalu se natáhl pro ovladač, vypl televizi i DVD přehrávač a znovu se podíval na Tobiho, který tvrdě spal. Opatrně si opřel svou hlavu o Tobiho a jemně ho objal rukou kolem ramen. Zavřel oči a snažil se nad ničím nepřemýšlet. Bohužel se mu to ale nedařilo ... Nejdřív přemýšlel o tom, jak se William v pátek zachoval, když Tobimu 'připomněl', aby nezapomněl na 'přídavné hodiny' ... Potom si v duchu nadával, že Tobimu poradil takovou hovadinu jako je přistoupení na Williamovu hru. Jak ho jen mohlo napadnout, že to bude fungovat? Jistě, Tobiho verze byla od Williama očekávatelnější než to, že by se do něj opravdu zamiloval ... A i kdyby ... Měl to utnout hned, když mu Tobi přišel říct, že se tomu William nebrání ... Bylo mu příšerně ... Opatrně zvedl hlavu a znovu se podíval na Tobiho spící tvář. Bylo mu ho strašně líto ... Tobi se lehce zamrvil, ale jeho oči zůstaly zavřené. Owen se lehce pousmál a odhrnul Tobimu vlasy z čela. Znovu se podíval Tobimu do tváře. Nikdy si neuvědomil, že je tak nádherný ... "Ježiši ... Ježíši, Owene!" zašeptal si pro sebe naštvaně. "Zbláznil ses? ... Přestaň pít, udělej si laskavost!" zamumlal a okamžitě onu myšlenku zahnal ... Netrvalo ale dlouho a myšlenka se zase zpátky vkradla Owenovi do hlavy. Znovu se zahleděl Tobimu do tváře, opatrně zvedl ruku z Tobiho ramena k jeho tváři a lehce ho po ní pohladil. Opřel si hlavu o Tobiho čelo a zajel mu rukou do vlasů. Druhou ruku mu položil na stehno a opatrně mu přejel konečky prstů až ke koleni. Znovu se podíval Tobimu do tváře a když uviděl, že pořád tvrdě spí, jemně ho políbil na spánek. Potom si zabořil obličej do Tobiho vlasů a skoro neslyšně mu do nich zašeptal: "Oh, můj Bože ... Owene, ty ho miluješ ... Ježiši, Owene, ty ho miluješ!" Pevně zavřel oči a povzdychl si. 'Blbost ... To bude tím vínem ...' pomyslel si, ale v tom mu okamžitě jeho mozek vyslal další myšlenku: 'No jistě, vínem ... Vždyť ho ani necítíš ... Přiznej si to ... Prostě ho miluješ ...' "Ach, Bože ..." vydechl Owen šeptem a znovu se podíval Tobimu do spící tváře. Lehce ho pohladil po vlasech a políbil ho na vrch hlavy. "Já tě miluju, Tobi ..." zašeptal s překvapením v hlase. Zkousl si ret a znovu se podíval na Tobiho tvář. Pohladil ho po vlasech a druhou rukou mu přejel z kolena zpátky na stehno. Zabořil si obličej do Tobiho vlasů a nasál jejich vůni. Lehce ho políbil na vrch hlavy, pak ho políbil na spánek a nakonec ho jemně políbil na krk. V tu chvíli se Tobi zamrvil a otevřel oči. Owen se rychle stáhl zpátky a provinile se podídval Tobimu do očí. "Promiň, Tobi! Nechtěl jsem tě vzbudit, omlouvám se!" řekl tiše a omluvně se usmál. Tobi mu úsměv oplatil, rozhlédl se po pokoji a pak se znovu podíval na Owena. "Kolik je hodin?" zamumlal a Owen okamžitě poznal, že je pořád ještě opilý. "To je fuk ... Běž si lehnout do ložnice, já zavolám tvojí mámě, že se nám to protáhlo." řekl Owen a pomohl Tobimu vstát. Odvedl ho do ložnice a uložil ho do postele. Zavřel za sebou dveře, když odcházel, a s povzdechem se o ně opřel. Prohrábl si rukou vlasy a pomyslel si: 'Co to děláš, Owene? ... Co to sakra děláš?! Je to tvůj žák, nemůžeš ho líbat! Nemůžeš! Ať už tě něco takového nikdy nenapadne!' Pomalu přešel k telefonu a vytočil číslo Tobiho mámy. Chvíli to nikdo nebral, ale nakonec se ve sluchátku ospale ozvalo: "Prosím?" Owen se lehce usmál a řekl: "Dobrý večer, tady Owen Wilson, třídní učitel ..." "Proboha! Co se mu stalo?!" přerušila ho s panickou hrůzou v hlase. "Ne! Ne, to ne, vůbec nic se mu nestalo, Tobi je v pořádku." vyhrkl okamžitě Owen a v duchu si vynadal, že ji tak vyděsil, když mohl začít úplně jinak. "Volám, protože se nám to trošku protáhlo. Dívali jsme se na film, aby si Tobi procvičil poslech, jenže toho bylo na něj už dneska asi moc a tak mi tady usnul. Vadilo by Vám, kdyby přespal u mě?" Chvíli bylo ticho a pak se ozvalo: "Ne, samozřejmě, že nevadilo. Pokud to nevadí Vám, tak mě dvakrát ne." Owen se usmál a řekl: "Dobře ... Moc se omlouvám, že jsem Vás vyděsil. Dobrou noc." Když položil sluchátko, pouklízel v obýváku a šel se osprchovat. Když byl hotový, vrátil se k Tobimu do ložnice, posadil se na kraj postele a opřel se o její čelo. Chvíli Tobiho pozoroval jak spí ... Ani si nepamatoval, kdy mu klesly oči a on usnul ...

Ráno se Owen probudil v deset hodin. Podíval se na Tobiho a když uviděl, že pořád ještě spí, vstal a šel posnídat. Tobimu uvařil černý čaj a donesl mu ho k posteli. "Tobi?" začal opatrně a jemně ho pohladil po vlasech. Tobi otevřel oči a protáhl se. "Udělal jsem ti čaj ... Jestli máš hlad ..." pokračoval Owen, ale Tobi zavrtěl hlavou a posadil se. Napil se čaje a s povzdechem se chytl za hlavu. Owen se na něj soucitně podíval, pohladil ho po vlasech a řekl: "Promiň ... Omlouvám se ti, Tobi ... Vážně jsem tě nechtěl opít ... Neuvědomil jsem si, že na to nejsi tak zvyklý jako já, promiň." Tobi se na něj usmál a řekl: "Neomlouvejte se mi, pane učiteli ... Kdybych nechtěl, tak to nepiju ... Jsem rád, že ... Že to tak dopadlo." Při poslední větě zabodl pohled do peřin a lehce zčervenal. Owen se usmál, pohladil Tobiho po vlasech, lehce ho objal a políbil ho na vrch hlavy. "Klidně lež dál, Tobi ... Dopij si čaj a až budeš chtít, můžeš se jít umýt. Já mezitím uvařím něco lehkého, aby ses z toho brzo dostal." řekl Owen, znovu ho pohladil po vlasech a odešel do kuchyně uvařit oběd.

Po obědě už bylo Tobimu dobře a tak se s Owenem posadili do obýváku. "Tobi ..." začal opatrně Owen a Tobi se na něj podíval. Když viděl Owenův vážný pohled, trochu se vyděsil. "Já ... Myslím, že je čas, abysme si teď chvilku vážně promluvili." Tobi pomalu přikývl a Owen pokračoval: "Tobi ... Já vím, že to nechceš slyšet, ale ... Jsi si opravdu jistý, že Williamovi jde jen o to ti ublížit? Tobi si povzdychl a řekl: "Vy si opravdu myslíte, že ke mě William něco cítí? ... Že mě má opravdu rád? ... Že mě opravdu ubližoval jenom proto, že se nedokázal vyrovnat se svojí homosexualitou? ... Pane učiteli, William není gay." "Tobi ..." začal znovu jemně Owen, ale Tobi ho přerušil: "I ten největší homofób na světě je větší gay než William! On prostě nemůže být gay ... Vy ho neznáte tak dobře jako já ... Ty jeho kecy ..." Tobi zavrtěl hlavou. "Ne ... William není gay." "Tobi, teď mě poslouchej, prosím." řekl trochu rázněji Owen a jemně si vzal Tobiho ruky do dlaní. "Já chápu, že si to nechceš připustit ... Chápu, že ti to musí znít prostě nereálně, ale ... Věř mi jako nestrannému pozorovateli ... William tě miluje ..." Tobi horlivě zavrtěl hlavou a nadechl se, aby mohl vychrlit další argumenty, Owen ale zvýšil hlas a tak Tobi zůstal jen nesouhlasně sedět: "To, co se mezi váma dvěma v pátek stalo ... Ta Williamovu zlost v očích ... Ta lítost, ten zmatek ... Tomu se říká žárlivost, chápeš? Žárlil, že s tebou nemůže být! Žárlil, že strávíš celý víkend s člověkem, kterého ... miluješ." Owen poslední slovo skoro neslyšně vydechl a nasucho polkl. Tobi se zoufale usmál. "To si opravdu myslíte? ... Takže on už oblbnul i Vás ..." "Neoblbnul, Tobi! Ty si to prostě jen nedokážeš připustit." "Ta zlost, ten vztek, to nebyla žárlivost, to byla nenávist! On to se mnou chtěl tento víkend ukončit! ... Jistě, došlo mi to pozdě, ale došlo ... Chtěl to všechno skončit, už se nemohl dočkat, až se mě konečně zbaví ... Jenže teď to bude muset ještě vydržet ... S tím nepočítal ... Šíleně ho to vytočilo! To proto na mě pak hystericky ječel, ať to zruším a pak naštvaně odešel pryč! Už to nemůže vydržet ... Ta jeho dokonalá přetvářka začíná vadnout ..." "Tak to s ním skonči ty." řekl Owen jako hotovou věc a byl rád, že mají tuto hádku za sebou. Tobi se na něj ale šokovaně podíval a vydechl: "Cože?" Owen se na něj zmateně podíval. "No ... Skonči to s ním ty ... Říkáš, že to chtěl udělat on ... A to je přesně to, co jsme chtěli, ne?" "Ne! ... Ne, já ... To přece musí udělat on!" vykoktal zmateně Tobi. "Cože? ... Proč? ... Proč, proč?! Ty to musíš udělat! Tohle je přesně to, k čemu jsme směřovali, ne? Hrát jeho hru a porazit ho v ní." "A právě proto to musí udělat on, ne?" "Ne! Ty to musí udělat! Vyhrát tu hru!" "Vždyť ano! Vyhraju tím, že ho nechám to skončit, ale nebudu se chovat tak, jak on čeká!" "Ježíši, Tobi! ... Tys to vůbec nepochopil ..." zhroutil se nešťastně Owen. "Cílem hry bylo Williama porazit! Sesadit ho z koně! Ty jsi ten, kdo to musí skončit, chápeš? Překazit mu vítězný tah!" "Ale ten přece překazím tím, že nezareaguju tak, jak on čeká!" "Ježiši, Tobi ..." zabořil Owen obličej do dlaní a přál si, aby se mu to všechno jen zdálo. Znovu se podíval na Tobiho a zkusil to jinak: "Co když nemá v plánu se s tebou rozejít? To s ním budeš, než se rozhodne to udělat? ... Rok, dva ... Deset let? Než ti dojde, že to myslí vážně?" "Ale on to vážně nemyslí!" "Dobře ... Dobře, víš co? ...Domluvíme se ... Počkáš týden, pozveš ho na víkend a uvidíš, jestli to ukončí nebo ne ... Pokud ano, není co řešit ... Pokud ne ... Skončíš to ty, je ti to jasné?" "Skončí to." odsekl Tobi. "Souhlasíš?" naléhal Owen. Tobi přikývl, ale neodpustil si dodat: "Skončí to, uvidíte ..." "Tím líp pro oba, Tobi." řekl Owen, ale bylo mu jasné, že to William neudělá …

[To be continued ...]